Podmínky kladené na uchazeče i stávající defektoskopce (pracovníky v NDT)

1. Musí umět číst a psát

Číst – pod pojmem číst je třeba si představit pochopení odborného textu. Normy se hemží větami typu: „Žádný z použitých prostředků nesmí fyzicky modifikovat diskontinuity“.

Psát – defektoskopec ve stupni 2 musí minimálně u zkoušky (a při recertifikaci) napsat instrukci (návodku). Pokud má problém s vyjádření svých myšlenek písemnou formou, pak má problém.

Defektoskopec ve stupni 1 musí srozumitelně vyplnit protokol o zkoušce, kterou provedl.

2. Musí umět malovat

Pokud defektoskopec nalezne indikaci a nedokáže ji jednoznačně zaznamenat např. pomocí náčrtu s jednoznačným souřadným systémem zkoušené součásti, tak je to jako by nic nenašel.

3. Základní středoškolské znalosti z matematiky i fyziky

Sčítat a odečítat umí každý. Někteří umí i násobit bez kalkulačky. Ale takové procenta a nebo goniometrické funkce, jejichž znalost požaduje většina metod, to už bývá problém.

 

PROČ!!!
Kašleme na to, stejně nikdo goniometrické funkce nepotřebuje. Takovýto obsah školení je beztak spiknutí teoretiků.

OMYL!!!
Obsahy školení a tedy i tyto uvedené hrůzy jsou doporučeny v dokumentu ISO/TR 25107. A tohoto dokumentu se každé školící středisko, co na sebe alespoň trochu dbá, drží zuby nehty.

4. Musí také něco vidět

Pokud splní všechno výše uvedené, stále nemáme vyhráno. Náš defektoskopec musí také něco vidět. A to něco a jak často se to kontroluje, udává norma ISO 9712

5. Praxe. Nejlépe průmyslová

Když už jsme věnovali tolik energie do výběru vhodného uchazeče, dopřejme mu předepsanou průmyslovou praxi (navíc, je vyžadována normou ISO 9712). U zkoušky jako by ji našel.